Sefton – Ir ve službách Anglie
Střídání stráží. Na dláždění klapou kopyta šestnácti majestátních černých koní a červencový den se pozvolna chýlí k poledni. Je čas vystřídat hlídku královské jízdní gardy.
Náhle se však ozve uširvoucí výbuch jednoho ze zaparkovaných aut - dva jezdci padají i se svými koňmi, zasažení hřebíky a střepinami z auta, a společně s dalšími pěti zvířaty už nikdy nevstanou. Útok se stává osudným i jedenácti divákům. Dalších devět koní je raněno.
Je 20. července 1982 deset hodin ráno. Irská republikánská armáda si vybrala další oběti a nevědomky těžce zranila i svého zvířecího rodáka.
Atentát do vlastních řad
Hrůznou, krvavou scénou poblíž Hyde Parku to však nekončí. Na ulici vládne panika a zmatek, slunečný den cloní strach i kouř a pach krve a spáleného masa. Vypadá to jako na válečném poli.
V okolí výbuchu je krom zbytků auta nalezeno i množství hřebíků dlouhých víc než patnáct centimetrů a okolo jedenácti kilogramů gelignitu (dynamit se želatinou a dřevěnými pilinami). Ano, jedná se o tzv. hřebíkovou bombu, děsivou výbušninu, jejíž ničivé následky se umocňují obrovskými hřebíky. Když dojde k detonaci, hřebíky se smrtonosnou rychlostí rozlétnou do všech stran a mohou způsobit vážná zranění.
Stejně tak tomu bylo i u koně Seftona. Kusy plechů z auta ho těžce poranily na krku - jeden z nich přeťal krční tepnu. Pět deseticentimetrových hřebíků se mu polovinou své délky zabodlo do hlavy a jeden proklál jeho hřbet. Další kovové úlomky mu způsobily zranění na boku. Výbuch mu také popálil pravé oko a poškodil tak rohovku.
Ovšem navzdory všem těmto zraněním se Sefton zachoval jako opravdový voják. Jako hrdina.
Jeho jezdci, Pedersonovi, se podařilo sesednout, aniž by utrpěl ještě více zranění. Sefton se totiž neplašil jako ostatní koně. Snad právě proto byla v jistém ohledu jeho záchrana snazší, ačkoli podle zranění to tak nevypadalo. Jeden z vojáků duchaplně použil svou uniformu, aby zastavil krvácení z krční tepny. Díky tomu se Seftona podařilo dostat k veterináři včas.
Ale ani tam ještě neměl vyhráno. Hodiny se táhly jako lžíce v medu a doktoři mu dávali pouze padesátiprocentní šanci na přežití. Vytáhnout šrapnel z jeho boku, který se zasekl až do kosti, i hřebíky, nebylo nic jednoduchého. Sefton navíc ztratil hodně krve kvůli osmatřiceti různým ranám.
Po osmi hodinách na operačním sále bylo hotovo. Sefton využil své padesátiprocentní šance na život a nevzdal se.
Ve službách Královny
Sefton byl rodilý Ir, ale přesto roku 1967 vstoupil do britské armády. Vlastně je ironií, že většina koní u královské jízdní gardy pocházela z Irska. A ještě větší ironií byl právě atentát na irské rodáky.
Královská jízdní garda
Ale než se přidal ke Gardě, začínal jako instruktor nových rekrutů. Často ho také používali na lovy a skákání. Musel být opravdu výjimečný, když se i přesto, že nebyl dokonalý vraník (měl lysinu a ponožky), roku 1975 dostal do Gardy, kam dle tradice patřili pouze černí koně.
Po tom osudovém dni, po sedmi letech v přímých službách Královny, se z miláčka armádních nováčků stal celebritou i mezi civilisty - pýchou britského národa.
Během jeho rekonvalescence byl do Knightsbridgeských kasáren doručen celý vagón vzkazů, dárečků a pamlsků a fond, založený na stavbu nového Seftonova chirurgického křídla Královské veterinární koleje, vydělal okolo tří set tisíc liber.
Knightsbridgské kasárny
Seftonova odvaha se projevila i později, když se z léčení vrátil zpět do služby. Střídání stráží tradičně probíhalo a probíhá stále stejnou cestou, a i když si Sefton jistě pamatoval to osudné místo, jako správný armádní kůň to přešel... A to doslova. Podle jeho jezdce Pedersona s ním nebyly žádné problémy, svou cestu zvládal stejně dobře jako jindy.
Díky tomu se Sefton stal koněm roku a společně se svým jezdcem účinkoval na prestižní přehlídce Kůň roku a objevil se v mnoha televizních pořadech BBC.
Veterán
29. srpna 1984 byl Sefton poslán do důchodu, do Domova pro přestárlé koně v Buckinghamshire. Ale to neznamenalo konec. Ještě po deset let byl navštěvován svými někdejšími přáteli i veřejností.
Klidné smrti se dočkal ve svých třiceti letech, 9. července 1993. Jeho mramorový pomník dodnes stojí v Defence Animal Centre a zapomenut nezůstal ani onen atentát - pomník připomínající tuto tragédii byl vztyčen na místě výbuchu, kde mu královnini jezdci každý den vzdávají hold.